Páteční kázání 30. 1. 2026 (11. šaʻbán 1447 h)                                                    

Kdo je znesvářený člověk, kterému Alláh neodpustí?

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

V minulém kázání jsme poukázali obecně na přínos měsíce šaʻbánu a zejména na význam noci v jeho polovině. Je to velmi významná, požehnaná noc, od které nás dělí jen pár dní. Její význam potvrzuje Abú Músá al-Ašʻarí – radija lláhu ʻanhu – který tradoval slova Proroka – salla lláhu ʻalajhi wa sallam: „V noci uprostřed šaabánu Alláh shlíží dolů a odpouští všem Svým stvořením kromě těch, kdo k němu přidružují, a kromě svárlivců.“ Tento hadís je velice výmluvný a poučný, probouzí srdce a vyzývá duše k bdělosti. Alláh – chvála Mu – shlíží na Své služebníky v každém okamžiku, nic před Ním nezůstane skryté, jak praví Všemohoucí: „Což si neviděl, že Alláh zná vše, co na nebesích je i na zemi? … neboť Alláh je o každé věci Vševědoucí.“ (58:7) Tato noc není výjimečná proto, že je konkrétně zmiňována v souvislosti s věděním Alláha, ale spíše proto, aby věřící mohl zpytovat své svědomí, zkoumat své srdce a napravovat svůj vztah s Pánem a s ostatními lidmi. Tento význam je dále potvrzen v hadísu tradovaným Abú Hurajrou – radija lláhu ʻanhu – který vyprávěl, že Prorok – salla lláhu ʻalajhi wa sallam – řekl: „Brány Ráje se otevírají v pondělí a ve čtvrtek a odpuštění je uděleno každému služebníkovi, který nepřidružuje k Alláhovi nic jiného, s výjimkou člověka, který je ve sporu se svým bratrem. Říká se: ‚Sledujte tyto dva, dokud se neusmíří.‘“ (podle Muslima)

To ukazuje na šíři Alláhova odpuštění, s výjimkou dvou typů lidí: těch, kteří k Němu přidružují, a hádavých lidí. Člověk, který přidružuje, je ten, kdo část svého uctívání věnuje někomu jinému než Alláhovi, což je největší z hříchů. Pokud takový člověk zemře v tomto stavu, nebude mu odpuštěno a zaslouží si věčný trest v Pekle, jak praví Všemohoucí: „Kdo bude přidružovat k Alláhovi, tomu Alláh zakáže vstup do Ráje a bude mu příbytkem Oheň pekelný.“ (5:72) Srdce svárlivého člověka je naplněno nenávistí a nepřátelstvím. Má v sobě nenávist, nepřátelství, odcizení, zlobu a závist, což jsou nemoci, které ničí vztahy a narušují rodinné vazby. Proto před ním Prorok – salla lláhu ʻalajhi wa sallam – varuje: „Nemoc předchozích národů se dostala i k vám: závist a nenávist, které jsou jako břitva. Nemyslím tím, že holí vlasy, ale že ničí náboženství.“ (podle at-Tirmídhího)

Nepřátelství ničí ducha náboženství, i když jeho podstata zůstává zachována, na rozdíl od přidružování, které náboženství zneplatňuje od samého základu. Nebezpečí svárlivosti spočívá v tom, že islám je náboženstvím sdružování a společenství. Modlitba se vykonává společně, velká pouť je shromáždění a půst a zakát jsou akty uctívání s kolektivním rozměrem. Pokud chybí láska a harmonie, utrpí tím činy uctívání a jejich účinek se oslabí, protože srdce, která jsou k sobě nepřátelská, se nemohou sjednotit v poslušnosti ani spolupracovat ve spravedlnosti. Přidružování (polyteismus) narušuje vztah mezi služebníkem a jeho Pánem a svárlivost narušuje jeho vztah s bratry. Pokud je jeho vztah s Pánem a s lidmi narušen, jak může doufat v úplné odpuštění? Proto islám klade důraz na čistotu duše. Proroka – salla lláhu ʻalajhi wa sallam – se zeptali: „Kdo z lidí je nejlepší?“ Odpověděl: „Každý, kdo je upřímný, pravdomluvný.“ To znamená čistý, bez zloby a závisti. Z textů je zřejmé, že nepřátelství samo o sobě je hřích, který brání člověku v získání odpuštění během těchto požehnaných dní, dokud v něm setrvává. Lze jej odstranit pouze pokáním, smířením a obnovením práv, protože odpuštění je právem Alláha a právem věřícího. Pokud je odstraněno smířením, překážka odpuštění je odstraněna. Pokud jde o jiné hříchy mezi služebníkem a jeho Pánem, Alláh je může odpustit prostřednictvím upřímného pokání, zatímco povinnost napravit srdce a usilovat o smíření zůstává. Z tohoto důvodu Prorok – salla lláhu ʻalajhi wa sallam – zakázal muslimům stranit se svých bratrů déle než tři dny a stanovil, že smíření je pro obě strany dobrou věcí. Ačkoli vyhýbání se může být v některých případech přípustné z platného právního důvodu, základním principem pro muslimy je mít čisté srdce a smířit se s rozdíly v naději na Alláhovu přízeň a odpuštění.

Prosím Všemohoucího Alláha, Pána Velkého trůnu, aby nám odpustil, očistil naše srdce, sjednotil naše srdce a odpustil nám, našim rodičům a všem muslimům.