Páteční kázání 31. 10. 2025 (9. džumáda al-wwal 1447 h)                                                    

Božské zákony – zákon darů a jejich proměny

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Dary, které nám Alláh dává, jsou nespočetné. Patří mezi ně trvalé dary, jako je slunce, vzduch, voda, dále jsou takové, které se obnovují, jako například majetek, zdraví, vědění a vedení. Všechny jsou díky Jeho milosrdenství a laskavosti. Všemohoucí Alláh praví: „A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Alláhovy, nikdy je nespočítáte…“ (14:34)

Prvním zákonem týkajícím se darů, je to, že skutečným dárcem je jedině Alláh, bez jakéhokoli společníka. On je tím, kdo dává i kdo odpírá. Veškeré dobro je v Jeho moci. Všemohoucí Alláh praví: „Není dobrodiní žádného, aby od Alláha nepřicházelo…“ (16:53) Vše co máme – živobytí, zdraví, vědění, klid – plyne z jeho laskavosti. Toto je podstatou víry v jedinost a dokonalosti uctívání. Všemohoucí Alláh praví: „… zahrnul vás dobrodiním Svým zjevným i skrytým…“ (31:20) Věřící žije ve dne v noci mezi dary od Alláha a Alláh Své dary neodpírá Svým služebníkům, věřícím ani nevěřícím, jak praví: „Všem, těm i oněm, My rozmnožíme Pána tvého dary…“ (17:20)

Když si někdo připisuje zásluhu sám sobě, nebo si myslí, že to, co má, získal svým věděním a pílí, Alláh ho svěří jemu samému a přijde o úspěch. Zamyslíme se zde nad situací, ve které se ocitl Prorok Sulajmán – mír s ním – když před sebou uviděl trůn královny Bilqís. Řekl: „Toto pochází z laskavosti Pána mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný.“ (27:40) Zatímco Qárún pyšně prohlásil: „Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu!“ (28:78) Byl potrestán tím, že Alláh nechal pohltit zemí Qárúna i jeho dům. To je rozdíl mezi tím, když někdo vidí, že se mu dostalo darů od Alláha, a tím, kdo si myslí, že něco získal díky své inteligenci a píli.

Druhou zákonitostí je to, že díky vděčnosti tyto dary trvají, ba přibývají. Všemohoucí Alláh praví: „A pomněte, když Pán váš prohlásil: Budete-li vděční, rozmnožíme pro vás dobré…“ (14:7) Vděk nejsou jen vyslovená slova, ale je to uznání celým srdcem, vyslovená chvála a činy vykonané končetinami. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Alláh je potěšen služebníkem, který se nají a chválí Ho za to, napije se a chválí Ho za to.“ Když Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – něco potěšilo, říkával: „Chvála Alláhovi, jehož požehnání jsou hojná.“ Skutečná vděčnost spočívá v tom, že požehnání využíváme k poslušnosti vůči Alláhovi, vynakládáme je na dobré skutky a používáme je ve prospěch lidí. Všemohoucí Alláh praví: „… však o dobrodiní Pána svého jiným vypravuj!“ (93:11) Kdo je vděčný, nenechává si dary pro sebe, ale šíří je dál a dělí se o ně, protože to znamená ještě více požehnání, jak praví Všemohoucí Alláh – chvála Mu: „A cokoliv rozdáte jako almužnu, On vám to vynahradí – a On nejlepší je ze všech uštědřujících.“ (34:39)

Třetí zákonitostí je to, že požehnání je darem od Alláha, Jeho laskavostí a není to něco, co by si měl služebník nárokovat. Na Alláhovi záleží, jestli dá nebo odepře dle Své moudrosti a spravedlnosti, ne z neschopnosti či lakoty. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Buď spokojen s tím, co ti Alláh uštědřil, a budeš nejbohatším z lidí.“ (podle at-Tirmídhího) Spokojenost s tím, čeho se nám dostává, je důkazem víry a důvěry v Jeho moudrost. Mnoho bohatých bylo vděčných a dostalo se jim ještě více dobra. Jiným dal Alláh bohatství, ale byli nespravedliví a došli ke zkáze. I odepření může být právě z milosrdenství. Všemohoucí Alláh praví: „Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré…“ (2:216) Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Odepření je darem, i kdyby se jevilo jako odpírání. Zkouška je milosrdenstvím, i kdyby se jevilo jako zkouška.“

Čtvrtou zákonitostí je to, že tento svět není dokonalý, ale má spoustu nedokonalostí a jsme v něm podrobováni zkouškám. Alláh jej stvořil nedokonalým z podstatného důvodu, aby lidé pokračovali v úsilí a tvrdé práci a neupadli do nečinnosti. Lidské potřeby jídla, pití, práce a manželství je pohánějí k pohybu a námaze, a bez těchto potřeb by život ustrnul. Absolutní dokonalost se nachází v Ráji, kde je mír a kam Alláh zve Své služebníky. Všemohoucí Alláh praví: „A Alláh zve lidi do příbytku míru…“ (10:25)

Pátou zákonitostí je to, že dary jsou ve skutečnosti zkouškou. Alláh jimi zkouší Své služebníky, jestli za ně budou vděční, anebo jestli je svedou k bezvěrectví a nedbalosti. Všemohoucí Alláh praví: „Majetky vaše a děti vaše jsou pro vás jen pokušením…“ (64:15) Pro toho, kdo je vděčný a trpělivý, znamená dar povýšení a přínos, ale kdo byl arogantní a nevděčný, je to pro něj prokletím a ztrátou.

Šestou zákonitostí je to, že existují důvody, kvůli kterým požehnání mizí – prosíme Alláha o vytrvalost a blahobyt – a mezi ty nejzávažnější patří:

1. popření dárce, popření Alláhova požehnání – Všemohoucí Alláh praví: „Alláh nezmění to, co je v lidu nějakém…“ (13:11)

2. použití daru k neposlušnosti

3. křivda týkající se daru, což je důvodem odepření požehnání a laskavosti

Ó Alláhu, učiň nás těmi, kdo jsou vděční za Tvá požehnání, kdo je zachovávají, kdo je používají k poslušnosti vůči Tobě, uchovej je pro nás, jak navenek, tak uvnitř, ó Ty, který jsi Nejštědřejší a nejvíce obdarováváš.