Páteční kázání 12. 9. 2025 (20. rabiʻu l-awwal 1447 h)                                                    

Askeze na tomto světě

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – měl dar vyjadřovat se výstižně. Sahl ibn Saad al-Sá’idí – radija lláhu anhu – vyprávěl, že za Prorokem – salla lláhu alajhi wa sallam – přišel muž, který ho požádal: „Posle Alláhův, ukaž mi skutek, díky kterému mě bude milovat Alláh i lidé.“ Prorok mu odpověděl: „Odříkání na tomto světě. Díky tomu tě bude Alláh milovat. Odříkej si to, co mají ostatní lidé, a budou tě milovat i lidé.“ Ibn Radžab – nechť je k němu Alláh milostivý – vysvětlil, že tento hadís obsahuje dvě významné rady:

1. Odříkání na tomto světě, díky kterému Alláh miluje Svého služebníka.

2. Odříkání si toho, co mají ostatní lidé. Díky tomu budou mít člověka rádi i lidé.

V Koránu i tradici je mnoho příkladů povzbuzování k askezi a k tomu, aby člověk nebyl upnutý k pozemskému životu. Jako příklad uvádíme tato slova Všemohoucího Alláha: „Vy však přednost životu pozemskému dáváte, ač život budoucí lepší a trvalejší máte.“ (87:16-17) A také: „Tento pozemský život není nic než dočasné užívání, zatímco život budoucí bude příbytkem stálým.“ (40:39) Jeden z hadísů, který ilustruje ubohost tohoto světa, se traduje podle Džábira – radija lláhu anhu – který vyprávěl, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – procházel tržištěm a našel tam mrtvé kůzle. Řekl: „Při Alláhovi, tento svět je pro Alláha méně důležitý než toto pro vás.“

Podle Sahla ibn Saada – radija lláhu anhu – se traduje, že Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdyby svět měl v očích Alláha cenu křídla komára, nedal by nevěřícímu ani doušek vody z něj.“

Učenci seřadili stupně askeze a podle imáma Ahmada – nechť je k němu Alláh milostivý – má askeze tři stupně:

1. Zanechání všeho, co je zakázané. Toto je asketismus běžných lidí.

2. Zanechání zvědavosti, co vše je povolené. Toto je asketismus jen určitých lidí.

3. Zanechání všeho, co odvádí naši pozornost od Alláha. Toto je asketismus poučených.

Al-Ghazálí – nechť je k němu Alláh milostivý – rozdělil askezi do těchto tří stupňů:

1. Askeze s tím, že člověk zůstává připoután k tomuto světu, ale bojuje sám se sebou. Toto je nejnižší stupeň.

2. Zřeknutí se touhy po odměně, kdy se člověk zříká tohoto světa kvůli něčemu většímu, ale stále v něm vidí něco dobrého.

3. Skutečná askeze, kdy pro člověka nemá tento svět žádnou hodnotu, takže ani nepociťuje, že by si něco odříkal.

Někteří lidé se domnívají, že asketismus znamená úplné zřeknutí se tohoto světa, vzdání se práce a opuštění rodiny, ale to není pravda. Sulajmán a Dáwúd – mír s nimi – patřili k nejasketičtějším lidem, navzdory svému velkému království.

Sufján ibn Ujajna – nechť je k němu Alláh milostivý – definoval askezi takto: „Když jsi požehnán, buď vděčný, a když jsi zkoušen, buď trpělivý.“ To je legitimní asketismus, který je založen na zřeknutí se toho, co nemá žádný užitek v posmrtném životě, a zároveň na důvěře v to, co Alláh připravil. Podle hadísu: „Asketismus neznamená zakazovat to, co je zákonné, nebo plýtvat penězi, ale spíše mít větší důvěru v to, co je v rukou Alláhových než v to, co je ve vašich rukou.“ Prorokova rada je: „Odříkej si to, co mají ostatní lidé, a lidé tě budou milovat.“ Ti, kteří se vzdají lačnění po tom, co mají ostatní, si získají jejich lásku a respekt. Al-Hasan al-Basrí řekl: „Zůstaňte k lidem štědří, dokud nebudete chtít to, co mají. Pokud tak učiníte, budou vámi pohrdat a budou vás nenávidět.“

Umar ibn al-Chattáb – radija lláhu anhu – řekl: „Chamtivost je chudoba a strádání je bohatství.“

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – nabádal lidi, aby se zdrželi toho, že by prosili lidi o věci, a vysvětloval, že ti, kteří jsou spokojeni s tím, co mají, si získají srdce ostatních, jak se říká: „Lidé potřebovali znalosti al-Hasana al-Basrího, ale on nepotřeboval jejich světské statky, a tak nad nimi zvítězil.“

Asketismus neznamená opuštění práce nebo odloučení, ale spíše srdce osvobozené od připoutanosti k tomuto světu, naplněné důvěrou v Alláha, které netruchlí nad tím, co ztratilo, ani se neraduje z toho, co získalo, jak praví Všemohoucí Alláh praví (ve významu): „… abyste si nezoufali nad tím, co vám uniklo, a abyste se neradovali příliš z toho, čeho se vám dostalo.“