Páteční kázání 5. 9. 2025 (13. rabíʻu l-awwal 1447 h)                                                    

Pověření Alláha

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ‘alajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Všemohoucí Alláh praví: „A jednou si vzpomenete na to, co vám říkám; já pak předávám svou věc Alláhovi, neboť Alláh jasně sleduje služebníky Své!“ (40:44)

Svěření věci Alláhovi je duchem spoléhání se na Něho, jeho podstatou a realitou, která spočívá v tom, že pověřujeme Alláha všemi záležitostmi a necháváme je na Něm, dobrovolně a z vlastní vůle, nikoli neochotně nebo z nutnosti. Slova „já pak předám svou věc Alláhovi“ znamenají, že to svěřuji pouze Jemu, nespoléhám se na nikoho jiného a doufám pouze v Něho. Bylo to součástí prosebné modlitby Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – než šel spát: „Ó Alláhu, odevzdal jsem se Ti a svěřil jsem Ti své záležitosti.“ Proto patří svěřování záležitostí Všemohoucímu Alláhovi k mravům věřících a vlastnostem zbožných lidí.

Pokud věřící služebník ví, že vše je podle Alláhova rozhodnutí a tak, jak On to předurčil – jak praví Všemohoucí: „A každou věc jsme vskutku v určených rozměrech stvořili…“ (54:49) – a pokud služebník ví, že Všemohoucí Alláh neurčí pro věřícího služebníka nic jiného než to, co je pro něj dobré, jak je uvedeno ve sbírce správných hadísů imáma Muslima, kde se traduje podle Suhajba, který vyprávěl, že Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Jak úžasné je být věřícím! Všechny jeho záležitosti jsou dobré, a to neplatí pro nikoho jiného než pro věřícího. Pokud se mu daří, vyjadřuje vděčnost a to je pro něj dobré. Pokud je postižen těžkostmi, je trpělivý, a to je pro něj dobré,“ tak pokud toto všechno věřící ví, spoléhá se na Všemohoucího Alláha, předává Alláhovi své záležitosti, odevzdává se Mu, důvěřuje Mu, spoléhá se na Něho, dělá vše, co může a co je mu dovoleno, aby získal to dobré a odvrátil to zlé, vkládá veškerou svou důvěru v Alláha, kdykoli se objeví nějaká potřeba, nechá to na Všemohoucím Alláhovi, svěří Mu ji, s upřímností, pokorou a oddaností, a z Jeho skryté laskavosti uvidí to, co by ho nikdy nenapadlo. Všemohoucí Alláh praví: „A tomu, kdo spoléhá se na Alláha, tomu On postačí, vždyť Alláh uskutečňuje rozkaz Svůj…“ (65:3)

Ve sbírce tradic at-Tirmídhího se vypráví podle Abdulláha ibn Masʻúda, který vyprávěl, že Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Kdokoli trpí chudobou a zmírňuje ji tím, že hledá pomoc u lidí, jeho chudoba se nezlepší. Kdokoli trpí chudobou a zmírňuje ji tím, že se obrací k Alláhovi, Alláh mu brzy poskytne obživu, buď okamžitě, nebo v budoucnu.“ Svěřování záležitostí Alláhovi je jedním z důvodů, proč je služebník chráněn před zlem a špatností, jak nám Všemohoucí Alláh sděluje v příběhu o spasení věřícího z Faraonova rodu, když se proti němu spikli a chtěli mu ublížit, a on se proto obrátil k Alláhovi a svěřil mu svou věc řka: „… ‚já pak předám svou věc Alláhovi, neboť Alláh jasně sleduje služebníky Své!‘ Alláh jej ochránil od zlého, které mu úkladně chystali, zatímco rod Faraónův obklopil trestem nejhorším…“ (40:44-45) Tento vznešený verš ukazuje, že Faraón a jeho lid se chtěli spiknout proti tomuto váženému věřícímu, ale Alláh ho ochránil a zachránil před jejich intrikami a před útrapami díky jeho důvěře v Alláha a tomu, že Mu svěřil své záležitosti. Podobně také praví Všemohoucí Alláh: „A když jim lidé řekli: ‚Lidé se proti vám shromažďují, bojte se jich!‘, tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: ‚Nám postačí Alláh, a jak výtečný On je ochránce!‘ A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Alláhově a nestalo se jim nic zlého. A usilovali o to, co se líbí Alláhovi, a Alláh pánem je laskavosti nesmírné.“ (3:173-174)

Toto svěření záležitostí služebníka svému Pánu se vztahuje na všechny jeho záležitosti a okolnosti, jak náboženské, tak světské, protože služebník neví, co je pro něj dobré a co špatné. Může dělat něco, o čem si myslí, že je to pro něj dobré a prospěšné, ale nakonec se ukáže, že je to špatné, a naopak. Všemohoucí Alláh praví: „A Alláhovi náleží nepoznatelné na nebesích i na zemi a k Němu se vrací rozkazy všechny. Uctívej jej tedy a na Něj spoléhej – a není Pánu tvému lhostejné to, co děláte!“ (11:123) Jednou z prosebných modliteb Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – kterou pronášel večer, bylo: „Ó Živý, ó Trvalý, ve Tvé milosti hledám pomoc. Naprav všechny mé záležitosti a nenechávej mě ani na okamžik samotného.“

Správné spoléhání se na Alláha a svěření Mu všech záležitostí musí být také spojeno s tím, že člověk dělá vše, co je v jeho moci, z toho, co mu bylo povoleno. Podle at-Tirmídhího se traduje, že Anas ibn Málik vyprávěl, že jednou se jeden člověk zeptal Posla Alláhova: „Mám ji (velbloudici) přivázat a spolehnout se na Alláha, anebo ji mám nechat volně a spoléhat se na Alláha?“ Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – mu odpověděl: „Přivaž ji a spolehni se na Alláha.“ Svěřit věc Alláhovi není v rozporu s přijetím opatření, která Alláh – chvála Mu – nařídil. Stejně jako nám Alláh přikázal, abychom v Něj vložili svou důvěru a svěřili Mu věci, přikázal nám také, abychom přijímali opatření, jak můžeme, zatímco vkládáme svou důvěru v Něj a svěřujeme Mu věci. Takový byl způsob chování a jednání těch, kteří vkládali svou důvěru v Alláha, včetně proroků, poslů a zbožných lidí. Jak krásné je, když se člověk ve všech svých záležitostech obrací k Pánu světů a svěřuje své záležitosti Alláhovi, když čelí výzvám nebo obtížím.

To je princip delegování, který musíme mít na paměti za všech okolností a ve všech svých záležitostech se spoléhat na Alláha, protože předání záležitostí Alláhovi je vrcholem víry. A jestliže víte, že Všemohoucí Alláh je Pánem tohoto vesmíru, pak se spoléhejte pouze na Něho. Všemohoucí Alláh praví: „Rci: ‚On mým Pánem je a není božstva kromě Něho, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím.‘“ (13:30) Pokud tě přemáhá strach a bojíš se hněvu Alláhových nepřátel, Satana a podvodníka, obrať se jedině k Alláhovi a vlož svou důvěru v Něho. Všemohoucí Alláh praví: „… jenž věru nemá pravomoc žádnou nad těmi, kdož uvěřili a spoléhají na Pána svého…“ (16:99) Svěřování záležitostí Alláhovi přináší člověku vnitřní mír, protože ví, že Alláh řídí jeho záležitosti Svou moudrostí. Věřící jsou tak osvobozeni od úzkosti a strachu z budoucnosti.

Ó Alláhu, učiň nás těmi, kteří v Tebe věří, svěřují Ti své záležitosti, jsou spokojeni s Tvým rozhodnutím, jsou trpěliví v nepřízni osudu a vděční za Tvá požehnání.