Páteční kázání 2. 5. 2025 (4. dhúl qaʻda 1446 h)                                                    

Přestat s neposlušností a vykonávat skutky poslušnosti

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Všemohoucí Alláh praví: „Zajisté počet měsíců u Alláha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Alláhově v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné – a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé…“ (9:36)

Ibn Abbás – radija lláhu anhumá – řekl: „Alláh určil čtyři měsíce, které jsou posvátné. V těchto měsících mají činy poslušnosti vyšší hodnotu a hříchy neposlušnosti jsou ještě větší.“

Kaab – radija lláhu anhu – řekl: „Alláh zvolil čas a nejmilejším měsíci z toho času jsou mu čtyři posvátné měsíce.“ Byly také zmíněny jako měsíce, během kterých je zakázán boj. Učenci vykládající Korán k tomu říkají: „V těchto měsících za zbožný čin náleží větší odměna a za neposlušnost větší trest, avšak křivda je stejně závažná v kteroukoli dobu.“

Učenci vykládající Korán vysvětlují Alláhova slova „nečiňte si v nich vzájemně zlé“ tak, že se to týká všech měsíců, ale posvátné měsíce byly zmíněny konkrétně pro ještě větší zdůraznění. Hřích v těchto měsících je závažnější a za zbožný čin je větší odměna.

Nyní uvítáme měsíc dhu l-qaʻada, první z po sobě jdoucích posvátných měsíců. V předislámské době Arabové tento měsíc ctili a zastavovali během něj boj. Uvádí se, že název „měsíc sezení/zastavení“ byl odvozen právě od zastavení boje v tomto měsíci. Uvádí se také, že třicet dní, o kterých se zmiňuje Alláh, je právě tento měsíc, jak praví Všemohoucí Alláh: „A uzavřeli jsme úmluvu s Mojžíšem během třiceti nocí…“ Mudžáhid řekl, že jsou to noci měsíce dhú al-qaʻada, a „k nimž jsme přidali dalších deset“ – tedy deset dní měsíce dhu l-hidždža. Služebníci Alláhovi, jsou to požehnané dny, jejichž význam vyzvedl Alláh. Nezanedbávejte tedy během těchto dní činy poslušnosti vůči Alláhovi a nepodceňujte neposlušnost vůči Němu.

Když se zamyslíme nad názvem tohoto měsíce (dhu l-qaʻada – měsíc sezení/zastavení) a jeho spojitosti se zastavením boje, pochopíme, do jaké míry Arabové tento měsíc ctili. A co my muslimové? Nemáme snad větší nárok ctít to, co Alláh ustanovil za posvátné?

Zastavení, kterého je třeba v tomto měsíci, má dvě podoby:

Prvním je chvályhodné zastavení, které je vyžadováno podle islámského práva a spočívá v upuštění od neposlušnosti a hříchu, vyhýbání se svodům a zkaženosti, v askezi, co se týče lačnění a zábavy, sebekontroly, když se zlobíme, jak se o tom zmínil Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam, když řekl: „Když se rozzlobíte a stojíte, sedněte si. Když vás zlost přejde, tak je to jen dobře. Pokud ne, lehněte si.“

Dále je třeba izolovat se od intrik a rozkolů, jak se uvádí v hadísu: „Budou období rozkolů, kdy je lepší, když se člověk zastaví (posadí), než aby stál…“, a zůstávat doma, když rozkoly zesílí, jak řekl Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – Uqbovi ibn Ámir: „Dej si pozor na jazyk, drž se doma a plač nad svými prohřešky.“

Dále je žádoucí pobývat v mešitě a uctívat Alláha a připomínat si Ho, jak se uvádí v hadísu: „Kdo se pomodlí ranní modlitbu fadžr společně, nechť se pak posadí a připomíná si Alláha…“

Druhá podoba představuje nepěkné zastavení a na to bychom si měli dát pozor. Spočívá ve vysedávání ve společnosti pro zábavu a vysmívání se víře, jak praví Všemohoucí Alláh: „Když uslyšíte, že někdo popírá a tropí si posměch ze znamení Alláhových, nesedejte si s nimi…“ (4:140)

Dále se tato podoba projevuje tím, že člověk přestane vykonávat to, co bylo uloženo za povinnost, nepomáhá těm, kterým bylo ukřivděno, neprojevuje laskavost vůči rodičům, nepředává výzvu k následování Alláha, nečiní to, co je vhodné, a nezakazuje zavrženíhodné, zanedbává službu rodině a společnosti, přestane pomáhat Alláhovu Poslu – salla lláhu alajhi wa sallam, jak to udělali pokrytci, o kterých se zmiňuje Alláh: „…a zůstali sedět doma i ti, kdo prohlašovali Alláha a posla Jeho za lháře…“ (9:90) Tito pokrytci přestali vyvíjet úsilí na cestě islámu, přestali pomáhat Prorokovi, a proto byly seslány verše, ve kterých jsou zmíněni a budou citovány až do Soudného dne.

Jak jsme na tom my dnes s pomocí Prorokovi? Mnozí ho přestali následovat, nedodržují jeho morálku a tradici, spokojili se s tím, že zůstávají doma a omlouvají se, jak praví Alláh: „… a říkají: ‚Nevydávejte se do boje ve vedru!‘ Rci: ‚V ohni pekelném bude mnohem horší vedro!‘…“ (9:81)

Toto je nepěkné zastavení se, protože ten, kdo přestane vykonávat své povinnosti, dopouští se hříchu.

Věřící nezaostávali za Prorokem, neupřednostňovali sami sebe před ním, ba naopak vynakládali veškeré své prostředky, aby jemu a jeho víře pomohli k vítězství.

Jestliže lidé v předislámské době přestali v měsíci dhu l-qaʻada bojovat, my konejme, dávejme dobročinné dary, budujme, vyzývejme k následování Alláha, abychom náleželi k těm, kdo vyznávají „pravé náboženství“, o kterém se zmiňuje Alláh v Koránu (verš 30:30). Nebuďme těmi, kdo škodí sami sobě zanedbáváním víry.