Páteční kázání 6. 12. 2024 (4. džumáda th-thání 1446 h)                                                    

Co brání efektivnosti a civilizačnímu pokroku

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Stav zklamání, stav podobající se smrti, kapitulace před tyranií a globální arogance nastolují zásadní důležitou otázku: jak překonat tento stav trvající po desetiletí? Co nám brání v tom, abychom byli akční a efektivní a plnili svou funkci v zakazování zavrženíhodného a odmítání útlaku?

Nejlepší koránskou súrou, která nám na tuto otázku odpovídá, je súra Mravenci, kde nám dává Alláh příklad drobného slabého hmyzu, který je však vzorem akceschopnosti a efektivnosti i přes svou slabost a malou velikost, protože dokáže unést čtyřicetinásobek své hmotnosti. Když mravenec nedokáže unést to, co shromáždil, svými kusadly, jak je to obvyklé, protože je to moc velké, pohybuje tím pomocí svých zadních nohou a zvedne to předníma nohama. Pojďme se od něj naučit efektivnosti, výkonu, společné práci a neustálé aktivitě, nevzdávat se při neúspěchu a kvůli okolnostem, které jsou mimo nás. To, co nejvíce brání efektivnosti a akceschopnosti proti útlaku a tyranii a vzmachu civilizace podle súry Mravenci, je:

1) nespravedlnost, povyšování se a arogance

V súře Mravenci se hovoří o Faraonovi a jeho lidu, ke kterému přišel Mojžíš s prozíravými verši od Alláha, oni to však popřeli, přestože jejich duše si tím byly jisté, nespravedlivě a arogantně, a co se pak stalo neřestným (súra Mravenci, 27:14). Nespravedlnost a arogance je přiměly neuvěřit Alláhovým veršům, přestože byly zcela jasné. Když Sulejmán – mír s ním – poslal své poselství královně ze Sáby, uvedl svou výzvu k nim, aby přijali islám, tím, aby se nepovyšovali a nebyli arogantní, neboť povyšování se a arogance skryje před jejich zraky světlo a správné vedení zjevení. Řekl: „Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha Jediného!“ (27:31) Na základě tohoto bychom se měli očistit od nespravedlnosti každý jako jednotlivec u sebe doma, vůči svým manželkám, dětem, sousedům, zbavit se povýšenosti a arogance vůči ostatním stvořením. Měli bychom své duše očistit od této nemoci a neduhu, než se vydáme sprovodit ji z tohoto světa plného arogance, který se vyžívá v nespravedlnosti a zabíjení nevinných, kteří se ničím neprovinili. Mnoho lidí odmítá nespravedlnost a aroganci, ale přitom se jí dopouští na svých dětech, rodinných příslušnících a dalších.

2) hříchy a neposlušnost

Hříchy a neposlušnost může být vůči Alláhovi, anebo také vůči ostatním stvořením. Je-li to vůči Alláhovi, je věřícímu odepřen úspěch daný Alláhem, což snižuje efektivnost a výkon, nebo mu přímo zabraňuje. Je-li to vůči ostatním stvořením, je to pro efektivnost a výkon ještě nebezpečnější, ba dokonce to může urychlit likvidaci celé struktury. Súra Mravenci obrací pozornost k tomu, jak hřích vyvolává strach v srdci toho, kdo se ho dopustil. Mojžíš – mír s ním – ve svém mladém věku zasáhl, aby pomohl chlapci ze svého lidu, ale strčil do něj a neúmyslně ho zabil, a proto se nemohl zbavit strachu kvůli tomuto hříchu. Když mu Alláh přikázal, aby odhodil svou hůl, která se začala hýbat, jako by to byl džin, dostal strach a pověřil vedením jiného člověka a nešel, přestože s ním byl Pán Nejvyšší, Všemohoucí, chvála Mu. Proto na něho Mocný a Vznešený Alláh zavolal: „Mojžíši, neboj se, poslové Alláhovi nesmějí u Mne strach mít, kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.“ (27:10-11) Následků hříchu je možné se zbavit upřímným pokáním a tím, že je okamžitě přestaneme páchat. Náš národ potřebuje kolektivní pokání, pokud chce dosáhnout civilizačního vzmachu a chce být znovu efektivní a mít vliv.

3) nevědomost a nedostatek uvědomění

Největší překážkou efektivnosti civilizace a reálného úspěchu je nevědomost a nedostatek uvědomění. Nedostatek uvědomění má za následek pocit porážky, sklon k frustracím a neakceschopnosti. V súře Mravenci promlouvá Alláhův prorok Lot – mír s ním – ke svému lidu a odsuzuje, že muži se stýkají s muži pro uspokojení chtíče spíše než se ženami, odsuzuje jejich neznalost v této věci a nedostatek uvědomění si všech důsledků a následků. Všemohoucí Alláh praví: „Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid zpozdilý!“ (27:55) O Svých znameních a darech Všemohoucí Alláh říká: „A přece většina z nich o tom nic neví!“ (27:61) Korán odmítá, že by nevěřící nebyli dostatečně zpraveni o Onom světě – Všemohoucí Alláh praví: „… ba více, jsou vůči němu slepí!“ (27:66) Proto mezi nejdůležitější nadcházející úkoly patří zvýšení povědomí o reálném světě, historii a tradici, překonávání propastí neznalosti v různých kruzích, neboť to brání efektivnosti civilizace, výkonu, překonání pocitu zlomenosti a zoufalství, kterým lidé trpí.

4) Satan a jeho svody

Když hovoří dudek o Sabejcích, zmiňuje se o roli ďábla, který jim zabránil v cestě ke správnému vedení. Všemohoucí Alláh praví: „… a shledal jsem, že ona i lid její slunci místo Alláhovi se klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně…“ (27:24) Cílem Satana je svést člověka, smazat jeho činy a bránit mu v konání. A když se mu nedaří, není nic menšího než nezdar, který způsobí. Satan je nepřítelem efektivnosti a úspěchu civilizace.