Páteční kázání 29. 3. 2024 (19. ramadán 1445 H)    

Posledních deset dní ramadánu

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství

Dny vašeho měsíce ubývají, jeho ctěné noci brzy uplynou a budou svědky toho, co jste činili, budou si pamatovat, co jste vykonali, v den, kdy každá duše uvidí, co vykonala, a váš Pán zvolá: „Služebníci moji, vaše činy spočítám a potom vás za ně odměním. Kdo dobro činil, nechť vyjadřuje vděk Alláhovi, a kdo ne, nechť viní jen sám sebe.“

Během prvních dvaceti dní Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – střídal modlitbu a spánek, ale jakmile přišlo posledních deset dní, činil se s ještě větší vervou a vážností, vylezl z lože, probudil členy své rodiny, zaklepal na Fátimu a Alího – radija lláhu anhum: „Nebudete vstávat, abyste se pomodlili?“ Zamířil do pokojů svých manželek, aby jim přikázal: „Vstaňte, kdo jste ve svém pokoji, dobře oblečená (duše) na tomto světě může být nahá v Soudný den.“

Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – když zbývalo posledních deset dní z ramadánu, probudil každého, kdo byl schopen vstát. Zbožní předkové nejrychleji ze všech následovali Proroka a řídili se jeho příkladem. Traduje se, že Umar ibn al-Chattáb se modlil v noci tolik, kolik dal Alláh, aby se pomodlil, a když byla půlnoc, probudil členy své rodiny, aby se pomodlili, a řekl jim: „Modlitba, modlitba.“ Pak zarecitoval tento verš: „Přikaž rodině své modlitby konání a sám buď v ní vytrvalý! My nežádáme od tebe žádnou obživu, vždyť My sami ti ji uštědřujeme. A dobrý konec náleží bohabojnosti.“ (20:132)

Nachystejte se, berte to vážně, buďte pokorní. Á’iša, matka věřících – radija lláhu anhá – řekla: „Posle Alláhův, když rozpoznám noc úradku, co mám říct?“ Odpověděl jí: „Řekni: ‚Ó Alláhu, Ty jsi odpouštějící, máš rád odpuštění, odpusť mi tedy.“

Ať se během těchto vašich – nechť je k vám Alláh milostivý – posledních deseti dní rozezní prosebné modlitby. Všemohoucí Alláh praví: „Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví, nechť ve Mne věří – snad půjdou cestou správnou!“ (2:186)

Prosebná modlitba má pozoruhodný význam a velký vliv na dobrý výsledek, na to, aby byl člověk i jeho majetek v dobrém stavu, aby uspěl ve svých činnostech a bylo mu požehnáno v obživě.

V těchto dnech se setkávají vážené časy a vznešené situace: posledních deset dní, hluboká noc v ramadánu, kouzla ramadánu, azán a předepsané modlitby, poklekání při modlitbě a recitace Koránu, setkávání muslimů v dobrém a s připomínáním si Alláha – toto vše během těchto dní přichází najednou. A kde jsou ti, kdo se navzájem předhánějí?! Vynasnažte se s prosebnými modlitbami – nechť je k vám Alláh milostivý – pokračujte a nepřestávejte, nezpomalte reakci. Jakub – alajhi as-salám – přišel o svého prvního syna a pak následně o druhého, avšak připoutalo ho to k Alláhovi ještě více: „… snad Alláh mi je navrátí všechny, vždyť On vševědoucí je i moudrý.“ (12:83) Alláhův prorok Zakarijá – mír s ním – zestárl a hlava mu zešedivěla a stále svého Pána hodně prosil, až řekl: „… a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný…“ (19:4) Neoddalujte tedy odpověď. Náš Prorok řekl: „Budete vyslyšeni, pokud nebudete říkat: ‚Prosil jsem a nedostalo se mi odpovědi.‘“

Prosebná modlitba je kompletní spolu s dostatkem toho, co zavdává dobrému, prosebná modlitba je mocnější, spojí-li se s izolováním se v mešitě. Posel Alláhův se během těchto dní izoloval v mešitě po celý svůj život. Společníkem toho, kdo se izoluje v mešitě, je připomínání si Alláha, Korán je tím, kdo mu dělá společnost, modlitba je jeho odpočinkem, rozmluvy s Prorokem jsou mu potěšením, prosebné modlitby a pokora jsou radostí…

Jedním z nejsledovanějších cílů, toužebně očekávaných, je noc úradku: „… víš ty vůbec, co je to noc Úradku?“ Kdo se během této noci modlí s vírou a očekávaje odměnu, budou mu odpuštěny všechny předcházející hříchy. Tato noc je lepší než tisíc měsíců. Nebyla přesně určena, aby byl člověk zkoušen. Aby se ukázalo, kdo něco koná a kdo nekoná. Kdo si dal pozor, aby byla jeho žádost vážně míněná, a nedbal na nesmírnou únavu. Je to noc, během níž je určeno, kdo bude šťasten a kdo nešťasten: „… v níž jsou rozdělována všechna zjevení moudrá…“ (44:4)