Change
Muslimská obec v Praze
Mír s vámi! Vítejte na stránkách spravovaných Muslimskou obcí v Praze. Stránky přinášejí některé informace o pražské muslimské komunitě, o činnosti Muslimské obce v Praze, její historii a další aktuality.
Jsme otevření každému, kdo k nám přichází s dobrým úmyslem, za poznáním a s otevřeným srdcem. Podporujeme začlenění muslimů v ČR při zachování jejich identity.
Domů Muslimská obec v Praze
se představuje
Muslimové v ČR K čemu slouží
mešita
Jak se chovat
v mešitě
Dary Kontakty

Páteční kázání
Letáky o islámu
Mešity a modlitebny v ČR
Halal obchody a
restaurace
Výuka arabštiny
Archív aktivit
Mezináboženský dialog
Odkazy
Název: Zastavení před začátkem nového školního roku
Datum: 31. srpna 2018
Imám: Omar Kasem

Páteční kázání 31. 8. 2018                                                                                                    Mešita v Praze

Omar Kasem

                                                               

Zastavení před začátkem nového školního roku

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláhovi – Alláh uštědřil dětem schopnost učit se a vzdělávat, dal jim schopnost získávat vědomosti a vědění, dal jim k tomu prostředky a nadání, které jim k tomu pomáhá. Alláh, Všeslyšící a Vševědoucí, praví: „Milosrdný! Koránu naučil, člověka stvořil, vysvětlení jej naučil.“ (Milosrdný, 55:1-4) Alláh, Jemuž patří chvála, Sám Sebe popisuje takto: „… ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ (Kapka přilnavá, 96:4-5) Projevujíc Svou velkorysost k člověku praví: „Což dvě oči jsme mu nedali a jazyk a dva rty a na dvě stezky jsme jej neuvedli?“ (Město, 90:8-10)

Služebníci Alláhovi – kéž by měl člověk s takovými schopnostmi a nadáním učitele, který mu otevře zámky vědění, ukáže mu, co je správné, anebo je mu umožněno dostat se do instituce, ze které čerpá ty nejlepší plody vzdělanosti, která mu odhaluje perly z moří vědění.

Měli bychom všichni vědět, že systémový vzdělávací proces, na který dohlíží státy a vlády, který realizují organizace a instituce, není jen pro toho, kdo ho provádí nebo kdo na něj dohlíží, ba naopak je třeba, aby se ho celá společnost aktivně účastnila. Jestli bude dobrý, záleží na tom, jestli je dobrá společnost. Jeho rozvoj závisí na jejím pokroku. Rodiče by se měli podílet na vytváření plánů a vizí, uskutečňování cílů a záměrů tím, že jsou v neustálém kontaktu se školou, aktivně se účastní jejích programů a aktivit.

Prostředí uvnitř vzdělávacích institucí je naprosto odlišné od prostředí rodiny a domova. Je v nich směsice studentů, kteří se liší tím, z jakého prostředí pochází a kam směřují, liší se jejich zájmy a přání, ukazuje se jejich morálka a chování, student se nechá ovlivnit kamarády, kteří jsou špatně směrováni, nebo mají špatnou povahu. Rodiče nesmí zanedbávat ochranu svých dětí již od počátku tím, že je naučí mravním zásadám a ctnostem, budou sledovat jejich směřování a budou je vést a starat se o ně, pomáhat jim k tomu, co je dobré a správné, aby žádné z nich neposlechlo každého, kdo na něho zavolá. V jednom hadísu se praví: „Nebuďte kývači, kteří říkají: ‚Když budou lidé dobří, budeme dobří i my, když se dopustí křivdy, dopustíme se jí i my.‘ Používejte vlastní hlavu. Jsou-li lidé dobří, buďte také dobří. Chovají-li se špatně, nedopouštějte se křivdy.“

Jádro vzdělávacího procesu, jeho základ, středobod jeho pokroku je úspěšný učitel, bez učitele by nebylo žádného vědění, nikdo by se o něm ani nezmínil, nebylo by o něm v životě lidí ani stopy, nebýt učitele, národy by nedosáhly žádného pokroku, nevznikly by jednotlivé civilizace, nerozkvétaly by společnosti, proto náš Prorok (sAs) řekl: „Alláh, Jeho andělé, obyvatelé nebes a země, dokonce i mravenec ve své díře a ryba (ve vodě) se modlí za ty, kdo učí lidi dobrému.“ Učitel vynakládá svůj čas, usilovně přemýšlí, obětuje svůj odpočinek, aby dal svým žákům pořádné vzdělání, aby každý dostal svůj díl vědění. Co se vyrovná jeho zásluhám? Kdo dosáhne jeho úrovně? Kdo mu vynahradí to, co vynakládá? Učiteli právem náleží, aby byl respektován, aby si ho lidé vážili a aby ho ctili, aby dostával to, čeho je hoden, aby se ve společnosti těšil postavení, které si zaslujuje. Važte si, moji milí, učitele, učte své děti, jak si mají vážit svých učitelů. Kdo si neváží svého učitele, nic se od něho nenaučí, nepoučí se od něj, ani od něj nezíská vedení. Naučte je, jak být vděční, jak projevovat vděk tomu, kdo jim byl prospěšný a užitečný, aby měly na paměti úsilí svých učitelů, aby byly vděčné za jejich námahu. „Kdo není vděčný lidem, není vděčný Alláhovi.“


Časy modliteb