Change
Muslimská obec v Praze
Mír s vámi! Vítejte na stránkách spravovaných Muslimskou obcí v Praze. Stránky přinášejí některé informace o pražské muslimské komunitě, o činnosti Muslimské obce v Praze, její historii a další aktuality.
Jsme otevření každému, kdo k nám přichází s dobrým úmyslem, za poznáním a s otevřeným srdcem. Podporujeme začlenění muslimů v ČR při zachování jejich identity.
Domů Muslimská obec v Praze
se představuje
Muslimové v ČR K čemu slouží
mešita
Jak se chovat
v mešitě
Dary Kontakty

Páteční kázání
Letáky o islámu
Mešity a modlitebny v ČR
Halal obchody a
restaurace
Výuka arabštiny
Archív aktivit
Mezináboženský dialog
Odkazy
Název: Bohabojnost
Datum: 10. listopadu 2017
Imám: šejch Ahmad Rajab

Páteční kázání 10.11.2017 (21.2.1439)                                                                            šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Bohabojnost

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Bohabojnost: je zanechání všeho, co vzbuzuje pochybnosti, ze strachu, abychom se nedopustili ničeho zakázaného. Al-Qaráfí to vysvětluje takto: „je to zanechání určitých přijatelných (avšak diskutabilních) věcí, aby se měl člověk na pozoru před tím, co je nepřípustné“. Al-Hassan bin Alí (rAa) řekl, že se od Proroka (sAs) naučil toto: „Dej přednost tomu, o čem není pochyb, před tím, o čem jsou pochybnosti. Pravda znamená klid mysli, lež je pochybnost.“ (Upravil šejch al-Albání, nechť je k němu Alláh milostivý.) Al-Manáwí vysvětluje, že „nechat to, co vzbuzuje pochybnosti“ znamená nedělat to, o čem nevíme s jistotou, jestli je to dobré nebo špatné, povolené nebo zakázané, a že „dělat to, o čem nemáme pochybnosti“ znamená dělat to, o čem nepochybujeme, to znamená to, o čem jsme přesvědčeni, že je to dobré a povolené.

An-Nucmán bin Bašír (rAa) vyprávěl, že slyšel Proroka (sAa), jak říká: „Co je povolené, je jasné, co je zakázané, je jasné, a co je mezi tím, to jsou pochybnosti, které mnozí lidé neumí rozlišit, takže kdo toho zanechá, aby chránil své náboženství a svou čest, ten bude v bezpečí, a kdo se pustí do těchto pochybností, brzy upadne do zakázaného. Je to jako s člověkem, který pase (svůj dobytek) v blízkosti území, které bylo prohlášeno za zakázané (králem). Je pravděpodobné, že na toto území jednou zbloudí. Každý král má svou svatyni (pastvinu), Alláhovou svatyní je to, co zakázal. V těle je kus masa, je-li tento kus zdravý, je zdravé celé tělo, je-li zkažený, je zkažené celé tělo. Tímto kusem masa je srdce (duše).“ (Všichni se na něm shodují.)

Tento hadís je jedním ze základů islámu, kolem kterého se točí všechny příkazy o tom, co je povolené a co zakázané. Prorok (sAs) v něm ukázal hranici pochybností a správný způsob, jak s nimi nakládat. Proto je tento hadís je velmi užitečný.

Pochybnost je vše, u čeho není jisté určení, jestli je to povolené nebo zakázané, a obyčejný člověk to nedokáže dobře rozeznat. Jedině učení lidé, pevně ukotvení, skutečně bohabojní rozpoznají tyto záležitosti, o kterých jsou pochybnosti, a vědí, jak se v těchto případech zachovat, každý však podle toho, jak mu Alláh dopřeje úspěchu. Proto Alláha pravil: „A zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!“ (Včely, 16:43)

Prorokův (sAs) výrok „kdo upadne do pochybností, upadne do zakázaného“, vykládají učenci dvěma způsoby:

1) Kdo usnadňuje konání toho, o čem existují pochybnosti, a příliš často se k tomu uchyluje, nemůže si být jistý, že zůstane uchráněn před tím, co je zakázané, i kdyby neměl v úmyslu to dělat.

2) Kdo má ve zvyku být k tomuto shovívavý a zvykl si na to, o čem jsou pochybnosti, dospěje k tomu, že se odváží porušit zákazy a zapomene na význam náboženských obřadů. Proto se traduje, že Prorok (sAs) řekl: „Nikdo nedosáhne úplné počestnosti, dokud nezanechá určitých přijatelných (avšak diskutabilních) věcí, s cílem mít se na pozoru před tím, co je nepřípustné.“ (podle at-Tirmídhího)

Každý muslim se musí chránit před tím, co je diskutabilní, aby chránil svou víru a nezbloudil k tomu, co Alláh zakázal. Prorok (sAs) byl tím, kdo se měl před tímto nejvíce na pozoru. Al-Buchárí – nechť je k němu Alláh milostivý – vypráví podle Abú Hurajry, že Prorok (sAs) řekl: „Vrátím se domů a najdu na své posteli datli. Zvednu ji, abych ji snědl, ale pak ji odhodím, protože se bojím, že by to mohla být sadaqa (dobročinný dar).“ Dobročinný dar totiž není určen pro Proroka (sAs), ani pro členy jeho rodiny. Zbožní předci v tomto byli přísní a následovali své náboženství. Umar ibn al-Chattáb k tomuto říká: „Nechávali jsme devět desetin povoleného z obavy, že bychom mohli sklouznout k zakázanému.“

cAbdulláh bin Umar říká: „I kdybyste se modlili, až budete ohnutí do oblouku, a postili, až budete (tencí) jako struny, nebude to od vás přijato, nebude-li to provázeno chránící bohabojností.“ – To znamená bohabojností, která vás chrání před zakázaným.

 

Vězte, služebníci Alláhovi, že kdo něčeho zanechá z bohabojnosti, Alláh mu to v dobrém oplatí. V tradici imáma Ahmada se traduje správný hadís, kdy Prorok (sAs) řekl: „Nikdy nezanecháte kvůli Alláhovi něčeho vzácného a významného, aniž by vám to Alláh nenahradil něčím, co je pro vás ještě lepší.“


Časy modliteb