Kázání Svátku al-Adhá (1.9.2017, 10.12.1438)

Alláh stále podrobuje Svá stvoření zkouškám

Vznešený Alláh pravil: „Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: ‚Uvěřili jsme,‘ že zkoušeni nebudou? Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Alláh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.“ (Pavouk, 29:2-3)

Je běžnou normou Alláha a výrazem Jeho moudrosti vůči Svým stvořením, že podrobuje lidi zkouškám, zkouší je, aby poznal, kdo mluví pravdu a kdo lže, věřícího od pokrytce.

Zkouší člověka v míře jeho víry, čím je víra člověka silnější, tím těžší jsou zkoušky, dokud se nenapraví a neočistí, aby zvětšil svou odměnu, dosáhl vyššího stupně u Alláha, proto Prorok (sAs) řekl: „Nejvíce jsou zkoušeni proroci, pak ti, kdo jsou jim nejblíže, a pak ti, kdo jsou nejblíže. Člověk je zkoušen podle své víry. Je-li pevný ve své víře, jsou zkoušky těžší, je-li slabý ve víře, je zkoušen podle své víry. Služebník Alláhův je zkoušen tak dlouho, dokud nechodí po zemi bez jediného hříchu.“

Vzhledem k věřícímu jsou zkoušky výrazem uspokojení a lásky Alláha vůči němu. Má-li Alláh svého služebníka rád, podrobuje ho zkouškám. Čím je víra člověka pevnější a je silnější jeho přesvědčení, tím jsou těžší zkoušky. Kdo to přijme, bude s ním Alláh spokojen, a naopak.

Všichni proroci byli zkoušeni a nejvíce náš prorok Ibrahím (Abraham) – mír s ním – který musel podstoupit řadu zkoušek. Byl zkoušen lidem, kteří uctívali modly, a on o tom s nimi vedl diskuse a ukázal jim Pravdu, rozbil modly, aby jim ukázal, že nejsou k žádné škodě ani k užitku. Vyzýval je, aby uctívali Alláha, Jediného, ke kterému se nic nepřidružuje. Přikázali, aby byl vhozen do ohně, ale Alláh učinil tento oheň studeným, aby mu nijak neublížil. Podstoupil zkoušku tyranským králem, Nimrodem, který se pokládal za božské vtělení. Abraham s ním o tom diskutoval a dokázal mu, že Alláh je jediným bohem, Stvořitelem tohoto světa, Králem tohoto světa, to On probouzí k životu a nechává umírat. Strach z tohoto tyranského krále mu nezabránil říci pravdu a dokázat mu ji, ba naopak trval na pravdě. Byl zkoušen také tím, že mu bylo přikázáno, aby nechal svou manželku a malého syna v údolí, kde nic nerostlo, poblíž místa Velké mešity, a to kvůli moudrosti, kdy chtěl Vznešený Alláh – Jemu patří chvála – oslabit žárlivost, která panovala mezi Abrahamovými dvěma manželkami – Sárou a Hagar. Abraham uposlechl, provedl, co mu přikázal jeho Pán, a když se ho jeho manželka Hagar zeptala: „Přikázal ti to Alláh?“ Odpověděl: „Ano.“ Řekla mu: „Neopustí nás tedy.“ Věřila ve Vznešeného a Všemohoucího Alláha, věřila, že když to Alláh Abrahamovi přikázal, neopustí ji ani jejího syna. Skutečně to bylo tak, jak myslela, pevně Mu důvěřovala, a Alláh jim to vynahradil dobrem. Byl podroben zkoušce, aby obětoval svého tehdy jediného syna, který mu byl dopřán ve vysokém věku, kdy toužil po synovi, ale uposlechl Alláhova příkazu, on i jeho syn se podrobili Alláhovu příkazu a Alláh spasil jeho syna před velkou obětí. Tím pro nás byl ustanoven zvyk obětování, který je jedním ze zvyků a obřadů tohoto dne pro nás muslimy. Všem těmto zkouškám a ještě dalším byl podroben prorok Abraham – mír s ním – a uspěl v nich ve všech. Uposlechl příkazu svého Pána, poslechl ho v tom, co mu přikázal, přestože to byly obtížné zkoušky. Zasloužil si lásku, přátelství a vedoucí postavení ve víře, jak pravil Alláh: „Kdo lepší má náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle Alláhovy, koná dobré skutky a následuje víru Abrahama, jenž byl hanífem? A učinil Alláh Abrahama svým blízkým.“ (Ženy, 4:125) Alláh o něm také řekl: „…a Abrahama, jenž byl věrný?“ (Hvězda, 53:37)

Vezměme si z tohoto ponaučení a lekci, buďme trpěliví, obětujme, co je drahé a vzácné, aby s námi byl náš Pán spokojen.

Chtěli bychom připomenout to, o čem rozhodli někteří učenci na základě řady důkazů v souladu s islámským právem:

Jestliže den svátku připadne na pátek, tak ten, kdo se zúčastní sváteční modlitby, nemusí se zúčastnit páteční modlitby. Pomodlí se ji jako běžnou polední modlitbu (zuhr) v určený čas. Pokud se rozhodne pomodlit se i společnou páteční modlitbu, tak je to lepší. Kdo se nezúčastní sváteční modlitby, toho se tato výjimka netýká, proto mu neodpadá povinnost páteční modlitby. A Alláh ví nejlépe.

Nechť Alláh přijme naše skutky.