Zamyšlení nad mezináboženským dialogem:

Dialog mezi zástupci různých náboženství probíhá v ČR nepřetržitě už od první poloviny 90. let 20. století. V naprosté většině případů se jej účastní i muslimové.
Mezináboženská setkávání považujeme za přínosná nejen pro posluchače, ale i pro aktivní účastníky dialogu. Umožňují poznávat jiné lidi, seznámit se s jejich vírou a korigovat některé zkreslené názory. Dalším smyslem dialogu je ukázat společně sdílené duchovní a mravní hodnoty ostatním lidem v naší povětšině ateistické společnosti. Ukázat jí, že si dokážeme sednout za jeden stůl a že vztahy mezi náboženstvími mohou a mají být korektní a bez nenávisti.
K dialogu jsou zapotřebí některé elementární předpoklady, jako je respekt a tolerance, schopnost naslouchat, neurážet víru ani objekt uctívání druhého atd. Toto vše přikazuje Korán.
Mezináboženská setkávání mohou mít celou řadu podob a cílů. Jejich výstupem mohou být společná prohlášení k aktuálnímu dění. Mohou to být společné diskuze nebo panely na zvolené téma. Mohou to být i neformální posezení. Stále platí, že velká část naší společnosti má o náboženstvích jen mlhavou nebo velmi zkreslenou představu. Jinými slovy jde také o to odbourat zažité předsudky, které často způsobují nepochopení, obavy nebo dokonce otevřeně nepřátelský přístup a démonizaci některého náboženství.

Věřící lidé tvoří velkou většinu obyvatel naší planety, jen křesťané a muslimové tvoří dohromady více než polovinu světové populace. Bez dobrého soužití mezi těmito dvěma velkými skupinami nemůže ve světě dlouhodobě existovat smysluplný a spravedlivý mír. Základy pro respekt a porozumění mezi nimi existují. Jsou součástí samotných principů obou náboženství: láska k Bohu a respekt k bližnímu. Tyto principy nalézáme znovu a znovu v posvátných textech islámu a křesťanství. Jednota Boha, nezbytnost lásky k Němu a nezbytnost lásky k bližnímu jsou tak styčnými body mezi islámem a křesťanstvím.
Několik příkladů: O jednotě a jedinečnosti Boha hovoří Bůh v Koránu takto: Rci: „On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven.“ (al-Ichlás, 112: 1- 4) O potřebě lásky k Bohu je např. tento verš: Vzpomínej tedy jména Pána svého a oddej se Mu oddaně! (73: 8) O nezbytnosti respektu a lásky k bližnímu pravil prorok Muhammad, mír s ním: „Věřící by měl dělat jiným lidem jen to, co si přeje, aby bylo jemu samotnému činěno.“
V Novém zákoně Ježíš, mír s ním, pravil: „První je toto: „Slyš Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;, miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!“ Druhé je toto: „Miluj svého bližního jako sám sebe! Většího přikázání nad tato dvě není.“ (Marek 12: 29-31)
V Koránu Bůh Nejvyšší povzbuzuje muslimy k vyslání následující výzvy ke křesťanům a židům (lidu Knihy):
Rci: „Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za Pána místo Boha!“ Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: „Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!“(Rod Imránův, 3: 64)
Slova: „Nebudeme k Němu nic přidružovat“ se vztahují k jednotě Boha, a slova nebudeme sloužit nikomu, leč Bohu se vztahují k naprosté oddanosti Bohu.
Více jak 100 muslimských teologů a představitelů před pár lety napsalo dopis křesťanským představitelům a vyzvalo je k budování vztahů mezi muslimy a křesťany. Mezi hlavními adresáty byl i papež Benedikt XVI. Autoři textu deklarovali, že „muslimové a islám nejsou proti křesťanům a křesťanství“. V dopise se také poukazuje na to, že vztahy mezi muslimy a křesťany mají globální dopad na celou lidskou civilizaci a je proto nutné budovat mezi nimi porozumění. Muslimští teologové v dopisu poukázali na skutečnost, že Bůh muslimů a Bůh křesťanů je stejný, jediný Bůh a že obě náboženství mají usilovat o mír a přátelské vztahy mezi lidmi. Autoři dopisu jsou přesvědčeni, že budování dobrých vztahů mezi muslimy a křesťany povede k omezení extremizmu na obou stranách.
V roce 2019 byl v Abu Dhabi zveřejněn dokument „O bratrství mezi lidmi, k pokojnému soužití ve světě“, který podepsal papež František a hlavní imám univerzity Al Azhar v Káhiře Ahmad at-Tajjib. Dokument pojmenovává hlavní problémy současného světa, nastiňuje východiska a apeluje na dodržování lidských práv, na dialog, porozumění, ochranu náboženských míst, vyzývá k boji proti slepému extremismu a podobně. Oba signatáři vyzývají ke studiu a k šíření tohoto dokumentu a k jeho předávání vlivným osobnostem celého světa.

Nemyslíme si, že se podaří jako mávnutím kouzelného proutku vytvořit harmonii mezi náboženstvími. Čím bychom však měli začít, je aktivní snaha odbourat averzi a nedůvěru k lidem odlišné víry, která bohužel u mnohých stále existuje. Roli v ní hraje neznalost principů své vlastní víry a toho, jak by se měl člověk podle ní chovat, neznalost těch druhých a v neposlední řadě i přehánění až extrémismus. Následky mohou být až tragické, protože kvůli tomu na různých místech světa stále umírají nevinní lidé. Důvody jsou často nepochopitelné a nelze je nijak omluvit, a tím méně mohou mít nějaké náboženské ospravedlnění. V mnoha případech různého sektářského násilí je velmi pravděpodobné, že je vyvoláno někým, kdo má zájem na znesváření různých náboženských skupin. Jiným příkladem násilí v dnešním světě, které bývá neprávem označováno za náboženské, je reakce na okupaci nebo vměšování do vnitřních záležitostí některého státu. V tomto případě rovněž nelze hovořit o násilí vyplývajícím z náboženské odlišnosti. V každém případě může poznání svých vlastních principů a dialog s druhými významně přispět na cestě k pokojnému soužití.
Konflikty mezi skupinami se často vyhrocují v době nedostatku a bídy. Když je relativní dostatek, lidé bývají většinou spokojení. V době krize se však někteří snaží hledat viníky kolem sebe a není daleko k atakům na skupiny odlišné národnostně a nábožensky. Neměli bychom tedy zapomínat ani na pomoc potřebným bez ohledu na jejich náboženské vyznání.
Měli bychom mít na paměti, že náš praotec Adam je jeden, že všichni pocházíme z jednoho páru a není zde žádného místa pro rasovou nenávist. Stejně tak žádné náboženství neučí nenávist k druhým, ale naopak vede k respektu k nim.