Mír s vámi! Vítejte na stránkách spravovaných Muslimskou obcí v Praze. Stránky přinášejí některé informace o
pražské muslimské komunitě, o činnosti Muslimské obce v Praze, její historii a další aktuality.
Jsme otevření každému, kdo k nám přichází s dobrým úmyslem, za poznáním a s otevřeným srdcem. Podporujeme začlenění muslimů v ČR při zachování jejich identity. |
Některé příklady mezináboženské spolupráce, dialogu a setkávání s účastí muslimů u nás:1) V polovině 90. let vznikla aktivita s názvem Sdílení a vydávala i svůj časopis. Setkávali se v ní muslimové s křesťany a zástupci z Hare Krišna. 2) Ve druhé polovině 90. let jsme spolupracovali se zástupci různých menších církví a náboženských společností, které podobně jako muslimové nemohly dosáhnout na registraci své náboženské společnosti státem. Společně jsme lobbovali na různých místech včetně parlamentu za změnu zákona o církvích. Podle tehdy platného zákona 161/1992 Sb. bylo nutné předat mimo jiné nejméně 10000 podpisů osob hlásících se k dané náboženské společnosti spolu s jejich osobními údaji. Církvím, které byly členy Světové rady církví a dosud nebyly u nás registrovány, stačilo 500 podpisů. Právě proti vysokému cenzu pro jiná náboženství jsme dlouhodobě vystupovali. Ministerstvo kultury problém uznávalo a v novém zákoně 3/2002 Sb. byl tento problém vyřešen snížením početního cenzu na 300 pro základní registraci, ovšem bez dalších, tzv. zvláštních práv. Pro získání zvláštních práv je třeba po získání základní registrace čekat deset let a předložit více než 10000 podpisů osob hlásících se k dané náboženské společnosti spolu s jejich osobními údaji. 3) Kolem roku 2000 probíhal projekt zastřešený Českou křesťanskou akademií, díky kterému se uskutečnila řada setkání s veřejností ve velkém sále Městské knihovny v centru Prahy. Probíhala uzavřená setkání zástupců pěti hlavních světových náboženství (judaismu, křesťanství, islámu, budhismu a hinduismu) a na ně vždy navazovaly společné panelové diskuze před veřejností. 4) Určitým mezníkem byl rok 2005, kdy bylo vydáno společné prohlášení Židovské obce (rabín Karol Sidon), křesťanských církví (Miloslav kardinál Vlk a tehdejší předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý) a Muslimské obce (Vladimír Sáňka) k eutanazii. Byla to první veřejná akce tohoto typu u nás a byl o ni velký zájem i proto, že prohlášení bylo prezentováno formou tiskové konference za účasti hlavních médií. Mnoho lidí tehdy nevěřilo, že by se zástupci těchto tří náboženství mohli sejít u jednoho stolu, shodnout se na společném prohlášení a vystoupit s ním na veřejnosti. 5) Řada zajímavých setkání, převážně konferencí, probíhala na Husitské teologické fakultě. Na jedné z nich v roce 2007 bylo například vydáno společné prohlášení náboženských představitelů proti pokusu neonacistů pochodovat židovskou čtvrtí u příležitosti výročí tzv. Křišťálové noci. 6) V roce 2010 vznikla na jedné z mezináboženských konferencí na HTF myšlenka založení fóra židů, křesťanů a muslimů. Ta se brzy nato uskutečnila a vznikla iniciativa s názvem Společný hlas - fórum židů, křesťanů a muslimů, která v dalších letech vydala několik společných prohlášení a uspořádala řadu akcí, převážně veřejných panelových diskuzí. 7) Zástupci různých náboženských společností včetně muslimů se v posledních letech pravidelně scházejí v Praze v rámci tzv. Týdne mezináboženské harmonie, který vyhlásilo OSN. 8) Několik mezináboženských setkání se uskutečnilo i na půdě fakult nebo gymnázií. 9) Pravidelná setkání zástupců různých náboženství se po dlouhou dobu konala rovněž nad knihou World Scriptures (Světová písma), která zpracovává stovky různých témat z pohledu hlavních světových náboženství. 10) Zástupci Muslimské obce jsou občas zváni do různých křesťanských sborů k neformální diskuzi. 11) Několikrát byl vydán mezináboženský kalendář, ve kterém byly uvedeny svátky a významné dny jednotlivých náboženství a na kterém spolupracovali zástupci judaismu, křesťanství a islámu. 12) Stánek míru – mezináboženské setkání, které každý rok pořádá ČBCE, většinou v Berouně.
Naše společnost je pluralitní nejen politicky, ale i kulturně, etnicky a sociálně. Církve a
náboženské společnosti jsou specifickou součástí naší občanské společnosti. Specifickou
proto, že se nejedná o nějaké zájmové organizace, volnočasové aktivity, oborové organizace
ani o čistě charitativní organizace, ale sdružují lidi na základě jejich přesvědčení, víry a
duchovní tradice, zásad, které by měli praktikovat, přičemž je tu i silný důraz na pomoc
potřebným. Sbližují nás společné kořeny, řada společných pravidel, principů a zásad. Cítíme
se být součástí této společnosti a není nám lhostejné, kterým směrem se bude ubírat. Proto se
snažíme něco z našich společných postojů sdělit ostatním. |
|